sobota 18. září 2010

Do třetice ponejvíce

Po probdělé noci jsme se naskládali poprvé v kompletní sestavě 15 lidí do mini-mikrobusu. Vypadalo to tam asi takto:


To byly naše úsměvy ještě nenucené a veselé, cestou jsme se stavili na tlačení do hlavy a poté i vyčurat...


Až jsme se konečně dokodrcali do místa našeho působiště - Chernovtsy, což byl kulturní dům, hospoda, knihovna a divadlo v jednom.

 Na rohu temné ulice, jak jsme později i sami poznali... ale nejprve jsme si pěkně užili předkoncertního stresu v místní šatně s plakáty místního ZA-GOREu.



 ..a užívali si koncert místní omladiny...
a družně hovořili a hlídali distro...











Poté jsme se vydali směr sauna v hotelu jako z doby Carského Ruska, kde jsme osvěžili tělo a následně opět do mrkvobusu, kde se z nás staly mrkvoly během chvilky, tedy pokud to kvalita cesty dovolila a nárazy čela o opěradlo nebo padající bágly nás nebudily.















pátek 17. září 2010

Den 2. Přechody východně

Probouzeni opět za zvuků TUDUM-TUDUM jsme opětovně rozuložili své kosti, sesbírali vercajk a ve stanici Michalovce se jali vystoupit z kostitřasu...









... abychom následně zalezli do dalšího, kde jsme již natlačili do hlavy poslední zbytky svačin, shlédli místní hraniční skulptury, abychom záhy zjistili, že už jsme ve městě Užghorodě.




A tam jsme konečně nalezli do kostitřesu, zvoucí se maršrutka kolostrojnaja, který/která nás poté provázela celým tourem a v nejbližších chvílích to bylo jenom o kousek dále, na ubytovnu první třídy, kde se pak děly věci, ale ještě nebudu předbíhat, takže dále do místního kino-divadla...


... kde jsme nechali vercajky a šli obdivovat město Masarykovo, nejdelší nábřeží, nadlábnout pelmeně a šašliky, zapít to Žyvčikem... 

.. a obhlídnout architekturu rozvíjející se kapitalistické země.



Až nás to zmoknutím zmohlo, takže jsme to vzali zpět, promoklí až na kost rovnou do peřinky. Tam jsme schrupnuli jak broučci pod jalovcem před nadcházejícím prohýřeným večerem...


Pookřálí a znovuzrození jsme se vydali místním taxikem do areálu Padium, kde se zrovna konala exhibice exotického ptactva, prodejní výstava plemenných býků a dětský karneval, kde jsme byli zlatým hřebem do rakve...


První koncert jsme si docela užili, zvuk perfekt - částečně to bylo dáno kinosálem, ve kterém je všechno perfektní... zachytili jsme i naše souputníky - pandametalisty Sinful, vyfotili se s kontaktem Ivošovy rozvědky

 A poté se přesunuli zpět na základnu....
Kde se započala akce, na kterou jsme následující den vzpomínali v neblahém opojení ve stísněném prostoru našeho dočasného útočiště. V průběhu večera dorazili také Maďaři ex-Sear Bliss, nyní I Divine, jejichž basák Attilla se přidal k družnému nočnímu rozhovoru s místní jedinou přítomnou "groupie" Alex. Také jsme v průběhu večera zopakovali "polský ubytovnový unplugged session", nahrávaný na mobilní přístroje...

 
A někdy kolem ranního kuropění jsme se všichni hromadně uložili k proklínanému skupinovému spánku, jenž se podobal spíže tréninku na kosmonauta. 

čtvrtek 16. září 2010

Tour Ukrajina 2010 - den 1

Jednoho krásného dne jsme se vydali na dlouhou pouť směrem východním do země, kde ještě nedávno vládla pevná ruka Shulina a dnes včera znamená zítra, možná i popozítří. Veškeré naše trampoty Vám předneseme v následujících několika řádcích a obrázcích.


Naše přípravy začaly jako obvykle 3 až 5 hodin před odjezdem s přesně stanoveným dedlajnem, jehož limit vypršel těsně před nasednutím do Béďova samohybu.


Vyrazili jsme z našeho nejhlavnějšího nádraží směrem na Břeclav, kde jsme se potkali s dalšími kumpány z Draco Hypnalis a s nimi pak již společně k našim bratiam do stanice Kúty.

Tam započala naše pivně degustační party během cesty do Bratislavy, kde nám bylo Ivošem vysvětleno vše, co by měl správný pivař znát.





 Poslední doušek byl uskutečněn v Bratislavě hlavné stanici, kde jsme při obchůzce a hledání místních nepiv stačili narazit na pár nehumanoidů, pro něž nebylo problém vyhlásit nám opětovně válku kvůli pár drobným. To jsme ale přecházeli bez povšimnutí a raději se usadili na peróně, kde jsme vyčkali příjezdu spacáku na kolejích a po ubytování na následujících 8 hodin jsme opět pokračovali v degustaci a vzájemném překvapování se obsahem našich batohů. Nutno podotknout, že nepivo Pilsner Usserr se nesetkalo s přílišným nadšením a pan továrník Walis musel taky uznat, že chemické technologie nejsou všemocné.


Tím se zakončil náš první cestovatelský den a šli jsme chrupkat za zvuku tudum-tudum, tudum-tudum...